OHLASY RODIČŮ
ŠEST LET V PÉČI STŘEDISKA PRO RANOU PÉČI V LIBERCI
Když mi bylo v poradně pro nedonošené děti při výstupní kontrole v roce věku syna doporučeno, abych zkontaktovala ranou péči, zpočátku jsem nechápala proč, když syn tehdy na tom nebyl vývojově až tak zle. Byl sice maličký a měl řadu potíží, ale spíše fyziologického rázu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla jasnou představu, k čemu by nám služba střediska byla, nějakou dobu jsem s tím ještě otálela. Dříve jsem se s touto službou nesetkala, proto jsem netušila, co je její náplní a jen jsem si říkala, že se to týká zdravotně postižených dětí a já přeci nemám dítě postižené a o to více mi nebylo jasné, jaký důvod k tomu paní doktorku vedl. Tehdy nikdo nevěděl, jak na tom syn bude v budoucnu, což samozřejmě nikdo neví ani dnes. Co já už ale dnes vím je, jak služba rané péče funguje a pro nás byla ohromným přínosem a já děkuji, že něco takového vůbec je a my měli to štěstí s ní spolupracovat.
Dnes už tedy chápu, proč nás k tomu tehdy lékařka v nemocnici vyzvala a jsem za to nesmírně ráda, protože se spoustou věcí bych si sama nevěděla rady. Od naší skvělé poradkyně jsem dostala spoustu rad od toho, o co a kde můžu pro syna žádat, přes všemožné rady, názory a tipy ohledně synova vývoje, různá doporučení při shánění dofinancování kompenzačních pomůcek, až po pomoc při výběru a zařazení do vzdělávacího zařízení. Měli jsme sice výbornou dětskou lékařku, ale zpětně si uvědomuji, že ona by nám řadu věcí z toho, na které mají postižené děti nárok, pravděpodobně sama nenabídla nebo možná mnohem později, až by bylo skutečně jasné, že jde o dítě s hendikepem. O vše jsem si tak musela říci. Hračky, knížky a různé pomůcky, které nám paní poradkyně pravidelně nosila, byly pro mne vždy skvělou inspirací a řadu z nich jsem si také pro syna pořídila. Co se týká "školky", nebýt rané péče a především práce poradkyně, tak bych o té naší neměla ani ponětí a syn by neměl tak dobré zázemí, které je pro něj nejlepší možné. V sídle střediska jsme měli také možnost účastnit se různých aktivit, které jsme více či méně využívali. Z nich nejvíce přínosná pro nás byla muzikoterapie a setkání s paní Kejíkovou.
Tímto děkuji za skvělou práci liberecké rané péče obecně a zvláště pak naší poradkyni, paní Doležalové, která nás provázela po celou dobu, kdy byl syn klientem RP a vždy byla v dobré náladě, vyslechla ochotně naše starosti, řekla svůj názor, poradila a přinesla řadů tipů, jak se synem pracovat. Přeji jenom samé spokojené klienty.
